Změna života III.
.....tak tiše, že bylo stále ještě slyšet naříkání, které se ozývalo z pokoje Soni. "Kdo to klepe na dveře? Chci být sama, prosím. Už nemám náladu." informovala těžce. "Je mi líto. Vstoupit musím." řekl vážně Tom a vstoupil. "Podívej se. Podívej se na ty květiny. Jsou pro tebe. Ode mě." " Ty jsi na mě tak hodný! Ale.....tohle jsou přece tvoje květiny, nenatrhal bys je nikomu.....možná mámě....." objala nevlastního otce kolem krku a na Tomášovi bylo jasné, že konečně ta jiskřička naděje zůstala na svém místě. Patrně prý zůstane. On byl tak užaslý, že jí řekl: "Voní úžasně, viď? Jejich semínka jsou dovezeny z Austrálie...fakt dobrý, ne?" "Víš, od té doby co máma řekla: tohle je tvůj otec, tak si ho važ! Od té doby jsem na ni byla naštvaná...byla jsem smutná a div jsem vzteky nepraskla. Ale i bez kytek z Austrálie tě mám ráda. Jen to nedávám najevo........" odpověděla Soňa" jsou fakt dobrý......ty kytky." a široce se usmála. " Je to popletené...." oddychl si. "Není. Jsi veselý, hodný, milý, máš vždycky čas, jsi upovídaný!" zahihňala se Soňa. " To není pravda! Já a upovídaný?" zadusil se Tom. " Ano. A také máš ještě dětské prvky, jak se obhájit!" ale to už vyprskla smíchy. "Ha ha ha! Ale víš co mě napadá? Povím ti o tom, jak jsem byl v Egyptě! Jak mi bylo tak jak tobě teď, jel jsem se starším bráchou do Egypta. Říkal: neboj Tome, bude to týdenní pánská jízda! Byl jsem samozdřejmě nadšený. Ale v Egyptě....to ne. Jak jsme tam dorazili, den poté tam přijela moje babička! Vyprávěla nám pohádky na dobrou noc, učila nás číst! Hrůza! A taky chtěla abych se líčil. A taky byla ukecaná a povídala pořád o svém životě. Hodiny a hodiny......až do rána!" smál se. " To ale nebyla pánská jízda." smála se s ním Soňa. "Nebyla. Byly to ty nejodpornější prázdniny v mém životě.............. a strávila je s námi celé!!!!!!" vykřikl hrůzou. "Ale teď už se připravuj do školy.....držím ti palce, ať se spolužákama vyjdeš v pohodě!"..........
