Blog Evy

Dvanáctiletá Soňa bydlela společně s maminkou na venkově. Jenže Soně zemřel tatínek před  dvěma lety. Mamince a Soně to velmi zlomilo srdce, ale maminka se s tím časem a to přesně za rok usmířila a seznámila se s Tomášem. A on se stal Soniným nevlastním otcem. Tomáš měl plavé, delší vlasy a krásné modré oči, které na něho poukazovaly přátelstvím. Měl rád exotiku, Egypt, západ slunce a velbloudy. Pracoval jako farmář a to na jeho farmě tady na venkově, kde bydleli. Máma mu pomáhala a protože pomalu končily prázdniny, končily horké a dlouhé dny strávené na pláži u moře a končilo také dívání na západ slunce - to začínal školní rok. Soňa právě měla nastoupit do sedmé třídy. Sama se ale bála: jak jí asi přivítají učitelé a spolužáci? Zvykne si na novou školü kde nezná nikoho? Na ty prázdné obličeje které vůbec nezná? Najde si alespoň jednu kamarádku,která jí bude pomáhat přežít začátky nové školy kde nastoupí? Tak o tom pochybovala a přemýšlela dost silně a hodně.Jednou se zeptala: " Mami. Já v té škole nikoho neznám, nezvyknu si! Kdybych alespoň nastupovala do první třídy! Nebo do páté. Tam si zvykáme pořád. A rychle si zvykneme." ptala se zoufale maminky Soňa a ta jí odpověděla: " Soňo. Já vím že je toho na nás dvě poslední dobou moc. Ztratily jsme navždy tatínka, našla jsem si Tomáše a teď musíš nastoupit do nové školy. Neumím ti poradit, s takovou situací jsem se v dětství nesetkala. Ale kladu ti na srdce. Jestli tě to hodně bolí a nedokážeš se z toho probudit, je mi líto že to říkám, ale......asi navštívíme psychologa." říkala. " Ale! To ne!!! Já nejsem blázen!" vykřikla Soňa a utekla do pokoje. Maminka za ní ještě potichu řekla:"Já vím, já vím...blázen nejsi ale je toho na tebe moc. Nezvládáš to! Ale hned zítra TĚ DÁM DO TÉ ŠKOLY. Nemáš šťastné dětství."¨vzdychla si. Soňa za sebou rychle zabouchla dveře a rozplakala se."Já vím! Já vím! Já to nezvládám! Přiznávám!"Soňa se otočila směrem k posteli, klekla si a vzdychala. Najednou se rozletěly dveře a se smutným výrazem......